Když jsem šel před osmi měsíci na volnou ruku, měl jsem spostu naivních představ o tom, jak to bude probíhat, kolik vydělám, nebo kolik budu mít volného času.
Proč vlastně říkám na volné ruce? Protože jsem jako freelancer strávit zatím většinu času na židli, kde jediná volná věc je ruka, co drží hrnek s kafem… volná noha je mýtus!
Těch prvních 8 měsíců přineslo správné vystřízlivění v podobě spousty pádů na ústa (*držkopádů), ztráty několika projektů (*fuck-upů), protažení zaplacení ze strany klienta až skoro o 3 měsíce a vlastně tak nějak full-time boj. Práce mě za tu dobu bavila jako ještě nikdy. Ale i tak dal jsem dohromady pár věcí, které jsem se naučil metodou „hlava-zeď-repeat“. Hlavně v oblasti učení se, která mě trápí asi nejvíc.
Lekce #1: Slow and steady winning the race.
V současnosti v podstatě nonstop něco studuju. Dřív to fungovalo stylem, že jsem si něco zajímavého sem tam přečetl nebo sledoval blogy. To mi teď ale zdaleka nestačí. Nejradši bych se samozřejmě na 100 % věnoval tutoriálům na grafiku, ale to bohužel nejde. Musím být najednou sám sobě stratégem, programátorem, projekťákem, salesmanem, markeťákem a office manažerkou, která se stará o papíry… a nosí mi kafe. Máte nonstop pocit, že nevíte víc a víc věcí. Protože ale nemá cenu depkovat se, že je pořád někde někdo lepší než vy, naučil jsem se, že stačí když mě to baví a posunuju se dopředu. Ta želva přece Achilea taky porazila!
Lekce #2: Být hodnej je fajn, být fér je lepší.
Ze začátku jsem se snažil lidem vyházet hodně vstříc… prací, penězi, časově. Jenže když děláte hodně práce za málo peněz a ve stresu, podkopáváte nejen sebe, ale i lidi pro které pracujete. Nemáte čas odpočívat, nestíháte termíny, a obecně dáváte signál, že je ok aby po vás kdokoli chtěl cokoli, kdykoli. Nastavování ceny za práci a rozsahu práce ostatně řeším pořád a prakticky vždy case-by-case.
Lekce #3: Co si neurveš, to nemáš.
Jak už jsem psal… jako freelancer mám pořád pocit, že ve většině věcí strašně zaostávám. Ne, že bych se předtím nechtěl ve firmách vzdělávat, nicméně fondy na školení marketingu, HTML, případně nafukování balónků do tvaru koťátek bývají prostě omezené. Navíc implemente znalostí chvilku trvá. Na volné noze je to trochu jinak, učím se skoro vždy až když to potřebuji. a jakmile se něco naučím, dokážu věci udělat rychleji, líp, nebo za víc peněz. Vidím hned využití, výsledek… a nečekám, až mi to někdo schválí. I tak ale můžete ve firmě zjišťovat co bude potřeba dělat, co se dopředu naučit a tu práci si prostě urvat.
Lekce poslední: Když nespadneš na hubu, nemáš se kam zvedat!
… nou cement.