Člověk se někdy na projektu zasekne, kousne, přijde mu že maká na nesmyslně opakujících se variantách, které nikam nevedou. Nebo prostě máte před sebou pořád bílou stránku a v hlavě prázdno. Co s tím, když to přijde?

Většina článků a lidí na tohle téma radí zdánlivě jednoduché věci, jděte na procházku, na kafe, vyspěte se na chvíli, dejte si džus. To sem tam pomáhá, ale ne vždycky… nebo alespoň mě ne. To co mi pomáhá absolutně nejvíc (byť je to nuda), je proces. Normální hnusnej nudnej „to-do list“ proce …

Představme si situaci. Máte za sebou už relativně dost práce přes den, pak jste šli na trénink který trval 2,5h, kde vás lidi škrtili, lámali vám ruce a různě po vás prostě chodili (dělám už několik let brazilské jiu jitsu :)). Pak vás ještě kamarád ukecal na jedno pivo v nedalekém baru. Je deset večer, všechno vás bolí, po malé IPě se cítíte tak akorát do postele, vaše šesté za den kafe ještě nenaběhlo. A máte udělat ideálně ještě 2h práce. A nevíte jak začít…

V tu chvíli mi pomáhá mít sepsaný proces z jednoduchých kroků, které můžu, kdy můžu práci kouskovat.

PROJEKT 1/LOGO:

1) Průzkum na webu 30 minut – podobné projekty/negative space příklady/konkurence

2) 20x thumbnail průzkum 1h

3) výběr nejlepších thumnailů a vlastní kritika proč a co nefunguje

*můj proces tahle teď už nevypadá, jde jen příklad krokování)

nebo

PROJEKT 2/Hero banner na web

1) Písmo, velikost, dává kontrast smysl?

2) Barva, konzistentní s písmem na webu? Je dostatečný kontrast s pozadím?

3) Dává layout smysl, je to vidět i když rozostřím zrak?

4) Říká text to co má? Je jasné sdělení?

5) atd. atd.

Pomáhám mi to hlavně, pokud má člověk deadline a prostě se mu do projektu už fakt nechce, ale je to potřeba. Díky procesům, které si postupně píšu je daleko menší šance, že člověk něco zapomene a zmotá! Stačí jet prostě podle checklistu.

A asi nejdůležitější a snad nejvíce užitečná položka každého checklistu je první a poslední, která je úplně stejná a je tam potřeba 2x  „Přečti si znova pomalu a pořádně zadání!!!“ To už mi vyřešilo moc a moc problémů, jako třeba „Pošlete o soubor míň, pošlete to špatnému člověku, protože klient to chtěl poslat na třetí osobu. Pošlete to ve špatném formátu, a tak dál …

“

Druhá možnost je dělat si micro-úkoly. Je to zajímavý přístup an který jsem poprvé narazil při poslouchání podcastu Tima Ferrise. Později jsem si uvědomil, že podobný přístup je zmíněný i v knížce Konec prokrastinace. Princip je prachsprostě jednoduchý. Dejte si tak malinkatý úkol, že to nevytvoří žádnou bariéru. Třeba, udělej denně 1 klik. Nebo, sedni si večer na chvíli k Illustratoru a ilustruj něco 5 minut. Těch 5 minut samozřejmě pracovat nebudete. Spíš se to protáhne na 1-3 hodiny, ale jde o to, že to uděláte. Kdybyste měli 2,5h na práci v kalendáři, nejspíš e na to určitě vykašlete s tím, že to počká na zítra.

S čímž se pojí třetí myšlenka (Tentokrát z knížky „Willpower instinct“). Pokud chronicky odkládáte věci jako já, zkuste o zítřku přemýšlet, jako o dnešku. Divný, co? Člověk je zvyklý myslet si, že na všechno bude zítra(za rok, pět let) víc času, pěněz apod., i když realita bývá většinou přesně opačná. Hlavní myšlenka tedy je: „Pokud to neudělám dnes, neudělám to pravděpodobně do konce života. Jsem s tím vážně OK?“

A jo, tenhle článek píšu zatímco jsem se zasekl na tak pitomé věci, jako je kam na dashboarud přidat správně breadcrums navigaci.

‍