Když jsem před pár dny dělal Yearcompass review posledního roku (vřele doporučuji :)), zaujala mě hodně otázka "kdo ti pomohl k dosažení cílů”. Pro spoustu věcí, které jsem se kdy snažil získat, byla většinou potřeba nějaká forma insider knowledge, nějaká nefér výhoda. Ne, že by to nešlo i pomalu a od nuly, ale není taky nutné vymýšlet pořád znova kolo a oheň. Sám jsem si to ověřil v loňském roce, kdy jsem chtěl udělat krátké video v 3D programu. Místo toho, abych si za pár šupů stáhnul připravené 3D modely a pár hodně kvalitních tutoriálů… strávil jsem týdny modelováním mužské postavy od nuly, přípravou oblečení ve 3D a následným riggováním postavy (prostě přidat postavě možnost se hýbat jako loutka). Naučil jsem se nějaké basics? Jasně, ale byl to pořádnej v*ser :D. Mohl jsem prostě taky dělat jen tu část, která mě baví, kdybych trochu přemýšlel… nebo na to měl TRENÉRA. A o tom je tenhle post.
Vidím to sám nejlíp na progresu v jiu jitsu. Dělám BJJ už kolem 10 let. A přesto, že do toho v poslední době dost šlapu, tak ti, kteří ho dělají dělají třeba jen 2-3 roky mi extrémně zatápí při sparringu. Měli prostě lepší trenéry, lepší přístup k informacím a systematickou výuku, která pro nás byla v začátcích nedostupná. Nejen, že to dneska už učíme mnohonásobně líp, museli jsme se dokonce (alespoň já) spoustu věcí odnaučit.
Dělám tady velký předěl mezi tzv. “osobními kouči” a “trenéry”. Byť nijak osobní koučing “nehejtím”, prošel jsem si sám koučováním asi 3x bez nějakého většího výsledku. Cílem kouče je spíš vytáhnout z vás to, co už sami víte a nějak vám to zvizualizovat. Osobní kouči mě tedy koučovali formou otázek tak, abych si problémy vlastně vyřešil sám. Za mě "3,6", not great, not terrible. Trenér/mentor je naopak člověk, jehož znalosti už převyšují vaše (ať už celkově nebo v určité oblasti), nebo má nějakou unikátní perspektivu, kterou vy nevidíme. Dokáže vám proto ukázat zkratky, přesměrovat vás, poradit na co se vykašlat a na co se naopak zaměřit. A to je pro mě největší přidaná hodnota.
Pokud máte nějakého trenéra na sport, nemusí být vůbec od věci pořídit si nějakého i na další oblasti života. Práci, mentální trénink, vztahy. Já už mám naplánovaný placený mentoring na konec ledna pro novou oblast grafiky, kterou se chci naučit. Předpokládám, že to fakt levné nebude. Ale slovy svého oblíbeného umělce Ashe Thorpa: “You have to double down on yourself”, prostě musíte sami do sebe vrazit prostředky. Nehodlám se s tím dalších 5 let plácat někde v základech.
A nakonec trocha zamyšlení, kdo vlastně může být ten trenér. Pro mě to ve sportu není jen můj hlavní kouč Ríša Andrš, ale taky spousta kluků z klubu, kteří umí některé věci o dost líp než já. Nebo borci, které sleduju na YouTube a DVDčkách. Nebo já sám, když se natočím a dělám pak rozbor sama sebe. Totéž pak v grafice a jiných oblastech. Nemám třeba přístup k nějakému supr borci na bussiness, ale sleduju kanály, kde to lidé učí. Časem jsem zjistil, že se úplně nevyplatí skákat z člověka na člověka a je lepší raději vzít ten risk a studovat nějakého borce/borku do hloubky a delší dobu. A jak to máte s trenéřinou vy? 🙂